Kineziologické tejpování se objevilo zhruba v 70. letech minulého století v Japonsku a Korei.

Vychází z myšlenky, že k udržení zdraví a jeho znovunastolení jsou důležité pohyb a svalová aktivita. Svaly totiž nejsou důležité pouze pro pohyb těla, ale také například pro krevní a lymfatický oběh, ale i udržení tělesné teploty. Jestliže svaly dobře nefungují, ať už v důsledku přetížení nebo zhmoždění, ale může to být i následkem oslabení, může to vést k celé řadě poškození a onemocnění. 

Tejpování podporuje svaly v jejich činnosti bez toho, aby byla omezena pohyblivost, to znamená i rozsah pohybu. Při ošetření svalů touto metodou se v postižených tkáních poměrně rychle aktivují ozdravné procesy umožňující rychlý návrat k aktivní činnosti v plném rozsahu.